Vývoj, výroba a prodej sportovní letecké techniky pro motorový paragliding.
Teorie o oblacích
Vzdušný obal země nazýváme atmosférou. Je to směs plynů (dusík 78 %, kyslík 21 % a zbývající 1 % jsou ostatní plyny), dále prachové částice a produkty exhalací a pro nás významné vodní páry. Vzdušný obal sahá cca 100 km nad povrch země, ale nás bude zajímat pouze zemi nejbližší vrstva tzv. Troposféra, která má výšku cca 11 km, ve které se nachází většina oblaků a má proto pro vývoj počasí zcela zásadní význam:
- tvoří podstatnou část celkové hmoty atmosféry
- se stoupající výškou klesá rovnoměrně teplota vzduchu cca 0,6 °C na 100 m výšky
- v troposféře je prakticky veškerá vzdušná vlhkost, dokonce 90 % veškeré vodní páry se nachází do výše 5500m
Vodní páry se dostávají do vzduchu odpařováním, z oceánů cca 88 % (vzduch od moře je vlhký) a z povrchu země 12 % zejména z povrchu s vegetací. Až 5 % hmotnosti vzduchu tvoří voda ve formě vodních par. To je tzv. absolutní vlhkost, která není pro naše účely praktická. Proto byla zavedena tzv. relativní vlhkost vzduchu, která je vhodnější a uvádí v procentech, kolik obsahuje vzduch vodních par k maximálnímu množství, kdy je vzduch vodními parami nasycen. Schopnost vzduchu pojmout vodní páry je závislá především na teplotě vzduchu. Ochlazujeme-li vzduch, stoupá za jinak stejných podmínek relativní vlhkost až je vzduch nasycen (100 % rel.vlhkost) a to je teplota rosného bodu. Pokud bychom v ochlazování pokračovali, část vody se ze vzduchu vyloučí např. ve formě rosy, mlhy, nebo oblaků. Oblak je tedy zkondenzovaná vodní pára obsažená v atmosféře a dle podmínek vzniku se dělí na 4 druhy:
- Ortografické
- prouděním vzduchu přes překážky (např. horský masív)
- Frontální
- výkluzem teplejší vzduchové hmoty po studenější
- Konvektivní
- v důsledku termické aktivity
- Radiační
- vyzařováním tepla a tudíž ochlazením vzduchu
Tvar oblačnosti a její hustota jsou dány rychlostí výstupu vzduchu. Zjednodušeně se dělí na:
- vrstevnatá oblačnost
- pomalý výstup teplého vzduchu po studenějším
- kupovitá oblačnost
- rychlý termický výstup
Nejdůležitější způsob dělení je tzv. morfologické podle tvaru a zabarvení do 10 druhů s mnoha dalšími odrůdami. Z hlediska výšky výskytu v troposféře se těchto 10 základních druhů rozděluje do 3 výškových pater:
- vysokého patra 6 až 10 km - předpona cirro
- středního patra 2 až 6 km - předpona alto
- nízkého patra 0 až 2 km - předpona strato
Dotazy a objednávky vyřizuje ing. Jiří Bien.
bien@ppg-panorama.cz |
tel.: +420 608 27 99 17 | Denisova 748, 506 01 Jičín